V 19.století vznikly takzvané margaríny, které měli lidstvu ulehčit a zpřístupnit jednoduchost v přípravě jídla, žel našemu zdraví to rozhodně neprospívá. Přestože se dnes již výrobci snaží, aby se trans-mastných kyselin, které jsou pro tělo škodlivé, vyskytovalo méně, přesto zůstává faktem, že tuky, živočišné ale i průmyslově zpracované jako margaríny, bychom měli omezit a preferovat co nejpřírodnější formu. To znamená využívat tuk v semenech a olejích. Bible říká: „...nebudete jíst žádný tuk a žádnou krev" (3Mojžíšova 3,17) a pokud bychom dali na moudré rady této knihy, naše zdraví tělesné, duševní i duchovní by se posílilo. A mimochodem, už jste ochutnali dobrý celozrnný chleba natřený některým z panenských olejů a posypaných lahůdkovým droždím tebi?
Zde vám přinášíme úryvek z knížky „Doba jedová" od prof RNDr. Anny Strunecké, DrSc. A prof. RNDr.J.Patočka, DrSc.
Jak přišel na svět margarín?
Margarín jako náhražku másla objevil již francouzský lékárník Hyppolyte Mege-Mouries v roce 1869. Stalo se tak na popud císaře Napoleona III . , který potřeboval pro svou armádu dostatek levného a přitom chutného tuku. Hlavními surovinami pro přípravu margarínu byly tehdy odstředěné mléko a hovězí lůj. Průmyslovou výrobu margarínu zahájily kolem roku 1872 holandské firmy Jurgens a van den Bergh, které vytvořily v roce 1 930 nadnárodní korporaci Unilever. Protože margarín byl levnější než máslo, byl jeho vítanou náhražkou j ak za obou světových válek, tak i v 50. letech minulého století, kdy bylo potravin nedostatek. Někteří si ještě pamatují na slogan: Sana - rodná sestra másla. Protože spotřeba margarínů rostla, začali výrobci používat k jejich výrobě rostlinné oleje, které však bylo potřeba ztužit. K šíření margarínů přispěli i lékaři, kteří se domnívali, že mastné kyseliny z rostlinných olejů, např. řepkového , sójového nebo slunečnicového , jsou zdravější než mastné kyseliny z másla. Vědci a lékaři v 60. a 70. letech minulého století poukazovali na rizika másla a sádla pro jejich obsah cholesterolu a na výhodnost tuků rostlinných pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění.
Nebezpečné trans-mastné kyseliny
Protože se pod vlivem této osvěty podařilo přesvědčit obyvatelstvo Evropy i Ameriky k masové konzumaci margarínů, mohlo být provedeno obrovské množství epidemiologických studií, které jednoznačně prokázaly, že margaríny vyráběné částečnou hydrogenací (ztužováním) olejů obsahují trans-izomery mastných kyselin, které riziko kardiovaskulárních onemocnění naopak zvyšují. Jedna z největších a nejdůkladnějších studií, v níž se po dobu dvaceti let sledovalo osmdesát tisíc amerických žen, prokázala nejen zvýšené riziko vzniku infarktů, ale i zvýšené riziko diabetu 2. typu. Finská studie zahrnovala 2 1 930 mužů ve věku 50-69 let, v jiné bylo sledováno 85 tisíc zdravých dobrovolníků, kteří jedli margaríny z rostlinných olejů po dobu deseti let. Tyto poznatky vedly v průběhu 90. let minulého století k tlaku na výrobce ke snižování obsahu trans-mastných kyselin v potravinách. Podle doporučení Mezinárodní margarínové asociace by roztíratelné margaríny měly obsahovat nejvýše 1 % trans-kyselin a směsné tuky a margaríny pro další průmyslové využití nejvýše S %. Je zajímavé, že žádná z uvedených studií nezjistila zvýšení rizika kardiovaskulárních onemocnění ve vztahu ke konzumaci másla nebo sádla.
