Je zvykem podávat jídlo postupně v chodech. Jestliže ovšem člověk neví, co ještě přijde na stůl, může sníst dostatečné množství určitého pokrmu, který pro něj možná nebyl nejvhodnější. Když je pak přinesen poslední chod, často si dovolí překročit meze střídmosti a vezme si ještě lákavý zákusek, který mu už rozhodně neprospěje. Jestliže jsou všechny chody určené k jídlu servírovány hned na začátku, má člověk možnost udělat nejvhodnější výběr.
Někdy pocítíme důsledek přejedení okamžitě. Jindy nemáme pocit bolesti, avšak zažívací orgány ztrácejí svou životní energii a základ tělesné síly je podkopán.
Nadměrný příjem potravy zatěžuje organizmus a způsobuje chorobný, horečnatý stav. Do žaludku pak proudí příliš mnoho krve, což je příčinou rychlého vychládání okrajových orgánů a končetin. Nadměrný příjem potravy znamená velkou zátěž pro zažívací ústrojí, takže poté, co tyto orgány splnily svůj těžký úkol, cítí se člověk slabý nebo ochablý. Někteří lidé, kteří se neustále přejídají, to označují za hrozný pocit hladu. Tento pocit je však způsoben přetížením zažívacích orgánů. Někdy se dostaví otupělost mozku s nechutí k duševní nebo tělesné námaze.
Tyto nepříjemné příznaky pociťujeme proto, že organizmus vykonal svou práci se zbytečným vynaložením životní energie, takže došlo k jeho velkému vyčerpání. Žaludek prosí: "Dopřej mi odpočinek." Mnozí lidé si však tuto ochablost vykládají jako volání po dalším jídle. A tak místo aby nechali žaludek odpočinout, zatíží ho dalším jídlem. Proto jsou zažívací orgány často velmi vyčerpané ve chvíli, kdy by měly být schopné konat dobrou práci.
Pravidelnost v jídle
Nesmírně důležitá je pravidelnost v jídle. Pro každé jídlo by měla být stanovena určitá doba. V tomto čase by měl každý sníst to, co organizmus potřebuje, a pak už by neměl jíst nic až do příštího jídla. Mnozí jedí i tehdy, když organizmus nepotřebuje žádnou potravu, v nepravidelných intervalech a v době mezi jídly, protože nemají dostatečně silnou vůli, aby odolali chuti. Když takoví lidé cestují, ustavičně se shánějí po něčem k snědku. To je velmi škodlivé. Kdyby ti, kdo cestují, jedli pravidelně prostou a výživnou stravu, nepocítili by tak snadno únavu, ani by je tak lehce nesklátila nemoc.
Jiným škodlivým zvykem je jíst před spaním. Jedli jsme sice v pravidelnou dobu, ale protože máme pocit slabosti, sníme další jídlo. Opakováním se tato chybná praktika stane návykem, a to často tak pevně zakořeněným, že si myslíme, že bez jídla nemůžeme spát. Pozdní podávání večeří má za následek, že proces trávení pokračuje i v hodinách spánku. Avšak ačkoli žaludek pracuje nepřetržitě, nevykonává svou práci řádně. Spánek je pak často rušen nepříjemnými sny a ráno se člověk probouzí neosvěžen a nemá ani chuť na snídani. Když uléháme k odpočinku, měl by mít žaludek svou práci zcela dokončenu, aby si mohl stejně jako ostatní tělesné orgány dobře odpočinout. Zvlášť pro lidi se sedavým zaměstnáním jsou pozdní večeře škodlivé. Poruchy vzniklé v důsledku pozdě podávaného večerního jídla jsou často začátkem nemoci, která končí smrtí.
Mnohdy pociťujeme slabost vedoucí k touze po jídle proto, že zažívací orgány byly během dne silně přetěžovány. Po požití jídla potřebují zažívací orgány klid. Mezi dvěma jídly by měla být nejméně pěti až šestihodinová přestávka. Většina lidí, kteří se odhodlají to zkusit, pozná, že dvě jídla denně jsou lepší než tři.
Z knihy E.G.Whiteové: Strava a zdraví (MH 295-310)
