„Přestože různé druhy vegetariánské stravy většinou naplňují nebo překračují doporučenou denní dávku (RDA) bílkovin, poskytují méně bílkovin než nevegetariánská strava. Nižší příjem bílkovin může být spojen s lepším uchováním vápníku u vegetariánů a lepší funkcí ledvin u jednotlivců s předchozím poškozením ledvin. Nízký příjem bílkovin může dále vést k nižšímu příjmu tuků a k přínosům s tím spojených. Pokrmy bohaté na bílkoviny obsahují totiž zpravidla i vysoký obsah tuku." (Journal of American Dietetic Association, 1993; 93:1317-1319)
Jinými slovy, vegetariánská strava není chudá na bílkoviny. Je to strava všežravců, která se vyznačuje nadbytkem bílkovin. Jak je tomu ale s kvalitou rostlinné bílkoviny? Ve škole jsme se učili, že živočišné bílkoviny jsou plnohodnotné, zatímco bílkoviny v rostlinách neobsahují všechny aminokyseliny. Různé rostliny obsahují různé aminokyseliny. A to je důvod, proč by vegetariánská strava měla být pestrá. „Postupně se dochází k poznání, že dokonce i v čistě vegetariánské stravě, sestávající z různých jídel, se rostlinné zdroje vzájemně doplňují v poskytování aminokyselin." (Strava, výživa a prevence chronických onemocnění, Světová zdravotnická organizace, WHO, 1990; Diet, Nutrition and Prevenion of Chronic Diseases, WHO, 1990, p. 19)
„Rostlinné zdroje samy o sobě mohou poskytnout potřebné množství esenciálních a neesenciálních aminokyselin za předpokladu, že rostlinné zdroje bílkovin ve stravě jsou rozumně obměňovány a že kalorický příjem je dostatečný na to, aby pokryl energetické potřeby. Celozrnné obiloviny, luštěniny, zelenina, semínka a ořechy, ty všechny obsahují esenciální a neesenciální aminokyseliny. Vědomé kombinování těchto potravin v rámci jednoho jídla, jak napovídá zásada o komplementaritě bílkovin, není potřebné." (Journal of American Dietetic Association, 1993; 93:1317-1319)
A zde můžeme opět ocenit moudrost inspirované rady dané dlouho před vznikem vědy o výživě. V roce 1868 E. G. Whiteová napsala: „Při jednom jídle nemělo by být mnoho rozličných pokrmů, ale ani každé jídlo by nemělo být připravené vždy z těch samých druhů potravin." (Rady o výživě a pokrmech, str. 132; Counsels on Diet and Food, p. 200)
Doporučení studijní komise WHO, týkající se zdravé stravy, jsou určena pro všechny etnické skupiny, bohaté i chudé bez rozdílu. Po zvážení všech okolností a vědeckých fakt, dospěli k tomuto závěru: „Výživové cíle naznačují, že zdravotní potřeby populace naplňuje nejlépe strava s vysokým obsahem sacharidů, s nízkým obsahem tuků, bohatá na jídla obsahující škrob (např. cereálie, hlízy a luštěniny) a zahrnující významný podíl zeleniny a ovoce." (Strava, výživa a prevence chronických onemocnění, Světová zdravotnická organizace, WHO, 1990; Diet, Nutrition and Prevenion of Chronic Diseases, WHO, 1990, p. 158)
Zjišťujeme, že strava založená na nerafinovaných rostlinách je tou jedinou, která poskytuje bílkoviny ve správném množství a poměrech. Obsahuje nízké procento tuků, ale té nejlepší kvality, není v ní cholesterol a trans-mastné kyseliny, je bohatá na komplexní sacharidy s vlákninou, fytochemikálie, vitamíny a minerály.
Dalo by se říct, že Světová zdravotnická organizace konečně objevila původní stravu, kterou dal Bůh lidem před několika tisíci let. „Bůh také řekl: ,Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.ʻ" (Genesis 1,29)
„Bylo mi opakovaně ukázáno, že Pán si nás chce vést zpět, krok za krokem, k svému původnímu úmyslu - aby se člověk živil přírodními produkty země.
Naše strava se má skládat ze zeleniny, ovoce a obilnin. Do našeho žaludku se nemá dostat ani kousíček masa. Máme se vrátit k Božímu původnímu plánu, který při stvoření člověka měl." (Rady o výživě a pokrmech, str. 239; Counsels on Diet and Food, p. 380)
MUDr. Jochen Hawlitschek, MPH, BA: „Nemoci životního stylu (Chronické nemoci)" uveřejněno s laskavým souhlasem
